Příroda mě doslova fascinovala a časem mě úplně pohltila.Již od malička byli moji rodiče někdy zcela bezmocní, při mých návratech s toulek z nejbližších močálů a lesů.Někdy jsem objevil lesní tůňky, ve kterých žily nádherné Kuňky žlutobřiché a obecné, čolek obecný a horský.Když jsem zjistil, že jejich životní prostředí je ohroženo kácením okolních stromů, začala záchranná akce.Chytil jsem co se dalo a pomocí sklenic od okurek jsem začal přenášet do míst, kde se dalo jen velmi těžko dostat.

Moje chovatelské začátky a i úspěchy začaly křečky a  pakobylkami.Měl jsem takovou malou „křeččí farmu“, kde se mi dařilo odchovávat 4 druhy křečků a křečíků.Pozdějí jsem pomáhal svému strýci s péči o činčily.

Chov činčil sloužil pouze ke komerčním účelům a to mě příliš neuspokojovalo, takže jsem spíše začal uvažovat jak rozšířit svou chovatelskou základnu hmyzu popřípadě plazů.Rodiče příliš mou zálibou nebyli nadšeni a snad k tomu vedla i jedna příhoda.

K mé velké radosti mi začali pakobylky snášet vajíčka.Vajíčka jsem poctivě sbíral a umístil na vlhkou vatu do krabiček od nanukových dortů. Vajíčka se inkubují dosti dlouho, proto jsem je samozřejmě nekontroloval denně.Jednou po příchodu ze školy, k mé velké radosti, ale už ne tak velké mých rodičů jsem měl nachystáno překvapení. Pakobylky se  domluvily a vylezlo jich během dopoledne snad 50 kusů. Krabičky nebyly dostatečně zajištěné a malé pakobylky se rozhodly že půjdou na procházku.Byly opravdu všude, na záclonách, v knihovně, některé vylezly přes pootevřené okno i na vnější stranu oken.

 Mým prvním plazem byly želva zelenavá, kterou jsem později chtěl vyměnit za užovku červenou. Vše jsem si pěkně nachystal, terárium bylo hotové (staré akvárium na které jsem si udělal dřevěné víko).Želvu jsem zanesl do prodejny zverimexu, kde jsem měl domluvenou výměnu za užovku.Bohužel had měl být až příští den. A to se nemělo stát. Když rodiče uviděli nějaké nezvyklé akvárium, bylo jasné, že můj sen se neuskuteční.Za želvu jsem dostal nakonec peníze a za ně koupil svůj první dalekohled.

 Nějakou dobu jsem měl určitý „chovatelský útlum“,kvůli nedostatku času a později zase nebylo místo.

To bytu 1+1 se vešlo kromě mě,manželky, a malého prcka už jenom akvárium.

Časem se změnilo i to,takže nyní mohu svou zálibu rozvíjet k mé velké spokojenosti.

 Chov terarijních živočichů, ale není pouze chov a odchov v teráriích. Podle mě to znamená daleko víc.

Člověk by se měl seznámit a poznat i zvířata žijící kolem něho ve volné přírodě.

U nás na severní Moravě, v podhůří Beskyd, pořád ještě žijí živočichové, které někde hodně vymizely.

S osobních toulek po horách a lesích mohu jmenovat tyto: Modranka karpatská, Mlok skvrnitý, Kuňky obecné a žlutobřiché, Čolek obecný a horský, Zmije obecná, Ropuchy, Ještěrka obecné, Slepýš křehký.

Pro mě teraristika znamená poznat i živočichy žijící v naší „divoké přírodě“ a přispět aspoň malinko k tomu aby nám tady zůstali.

Samozřejmě snem každého „hadaře“nebo „gekonáře“ je asi návštěva nějaké exotické země, kde se to plazy jenom hemží, ale i u nás je na co se podívat, jenom se to člověk musí naučit najít.

Přeji hodně úspěchů v chovu i všem ostatním a snad k tomu mohou pomoci i tyto stránky.

Pokud budu mít chvilku, jsem ochoten se s kýmkoli podělit o radosti i strasti spojené s chovem plazů i jiných zvířatek o kterých něco vím.

 Richard Valko